K počátkům ražby malých grošů Zajímavé ražby z Nume.cz
Počátek ražby malých grošů bývá spojován se jménem císaře Rudolfa II. (1576-1611).
První malé groše s letopočty 1577 a 1578 skutečně nesou císařovu iniciálu a v opisu zpravidla jeho jméno se zkrácenou titulaturou. Ražba Rudolfových malých grošů však byla pouze logickým vyústěním složitých jednání o minci mezi českým sněmem a císařem Maxmiliánem II. (1564-1576) započatých po zrušení krejcarového měnového systému pro české země v roce 1573.
Krejcarový měnový systém byl oficiálně zrušen na jaře 1573 a nová ražba v tolarovém měnovém systému byla obnovena v průběhu tohoto roku. Provizorně, až do doby vydání nového mincovního řádu, bylo ve všech českých mincovnách raženo podle mincovního řádu z roku 1547. Z drobných a středních nominálů byly raženy malé a bílé peníze a bílé groše ve vzájemném hodnotovém poměru 14:7:1. Na základě výsledků zdlouhavých dvouletých jednání mezi českým sněmem, císařem, českou komorou a mincovnami byl českým sněmem počátkem léta 1576, tedy ještě za vlády Maxmiliána II., schválen a vydán nový mincovní řád.
V novém mincovním řádu, ve výčtu ražených nominálů, se poprvé setkáváme s malým grošem jako polovinou bílého groše. V textu sněmovního usnesení čteme: „Grošuov bílých na hřivnu vcházeti má sto a dvaceti šest kusuov dva peníze bílé ... Item, puol groše bílého na sedm peněz malých též bito býti má ...“ Česká nominálová soustava na úrovni mincí drobných a středních hodnot, ve kterých probíhala naprostá většina běžných denních plateb, byla doplněna novým nominálem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
Německá platidla po 2. sv. válce (6) Euro
Německá marka, symbol síly a prosperity německého hospodářství, se po téměř 53 letech ocitla na seznamu zaniklých národních měn, které byly k 1. 1. 2002 nahrazeny společnou evropskou měnou EURO.
V této šesté části se na problematiku EURA opět podíváme především z německého pohledu a detailní popis přenecháme do samostatných příspěvků.
Po druhé světové válce bylo hospodářství evropských zemí silně zasaženo. Na celém kontinentu se projevoval nedostatek spotřebního zboží i potravin což už ve válečných letech vedlo k zavedení přídělového (lístkového) systému. Vyskytovaly se i případy opětovného vydávání nouzových platidel, ostatně jak tomu bylo i za první světové války i když nutno podotknout, že zdaleka ne v tak velkém rozsahu. V mnohých zemích byly tak vlády přinuceny k nejrůznějším měnovým opatřením. Snaha vyhnout se dalšímu konfliktu vedla státy k hledání optimálního uspořádání, které postupem času přerostlo v proces evropské integrace. Proces postupného sjednocování a integraci po mnoha letech a peripetiích vyvrcholil podepsáním Maastrichtské smlouvy v únoru 1992. Ta sestává ze tří pilířů. Prvním pilířem je stávající Evropské společenství, druhým nově založená Společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím pilířem je spolupráce v oblasti práva a vnitřních věcí. Na jejím základě bylo rovněž dohodnuto, že se společnou měnovou jednotkou členských zemí Evropské měnové unie (EMU) stává euro. Do EMU vstoupily všechny členské země EU kromě Velké Británie, Dánska a Švédska. Maastrichtská smlouva obsahuje podrobný časový plán postupu k měnové unii a popisuje rozdělení do tří etap.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
