Jak se dělá mincovna (2) Jak vznikla myšlenka založit mincovnu
Než se dostanu na samotnou podstatu problému, musím se vrátit ve svých vzpomínkách do roku 1992, kdy bylo jasné, že se Československo (ČSR) rozpadne, daleko zpět do vysokoškolských let.
Jedná se o období mezi roky 1966 až 1971, kdy jsem v Praze studoval na VŠE. Do té doby jsem byl přesvědčen, že ČSR je moje milovaná republika, která nemá žádné vnitřní problémy.
Tak jsem se tomu učil ve škole a slyšel všude kolem sebe. A Slováci jsou naši bratři. Že tomu tak nebude navždy, to jsem pochopil, až když jsme občas jako studenti v Praze flámovali se svými slovenskými spolužáky. Najednou jsem nechápal, že v povznesené náladě a bez zábran Slováci velebí období Slovenského štátu a vykřikují hesla, kterým jsem vůbec nerozuměl. Svůj vztah ke slovenským spolužákům jsem nezměnil, ale bylo mi jasné, že není něco tak, jak jsem si do té doby myslel. Doba po roce 1968 mi pak potvrdila, že v Čechách je to trochu jiné než na Slovensku. Vůbec mi nešlo do hlavy, proč existuje tolik odlišností
ve státoprávním uspořádání mezi oběma částmi jedné republiky. Když přišel listopad 1989, to už jsem měl mnoho životních zkušeností a bylo mi jasné, že Československo se nemůže pohromadě dlouho udržet. Znova jsem si vybavil nacionalistické řeči svých bývalých spolužáků. Pozorně jsem sledoval odlišné vystupování českých a slovenských polistopadových politiků a bylo zřejmé, jak to s celistvostí republiky myslí vážně.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
Jak se dělá mincovna (21)
Jak jsem potkal naše prezidenty
Už je to hodně dávno, co moji prarodiče vzpomínali, jaké to bylo za císaře pána a kdy začala ta Velká válka. V loňském roce už to bylo 100 let. Můj otec, narozený v roce 1915 zažil tuto těžkou dobu jako novorozenec a svůj život sdílel pod vedením našich prezidentů. Doba Klause a Zemana už ho minula. Názory na jednotlivé prezidenty měl pevně vyhraněné, a tak se nelze divit, že je snadno přenesl i na mě. Masaryk a Beneš se v naší rodině těšili velké vážnosti. Socialističtí prezidenti, vyjma Ludvíka Svobody, byli bráni jako komunističtí pohlaváři, kteří se ke svému úřadu dostali díky vedoucí úloze strany, a tomu odpovídalo jejich prezidentování. Naopak Václavu Havlovi věnoval vždy svoji přízeň.
Otec celý život pracoval jako rolník, nikdy neměl šanci, aby se s některým prezidentem osobně setkal. Snad po tom ani netoužil. Mně osud připravil zcela jiné úkoly. Potkávat se s prezidenty nepatřilo přímo do mé pracovní náplně, ale s jejich úředníky jsem měl co do činění. Za prezidentování Václavů Havla a Klause, se stali obchodními partnery České mincovny. Prvotní styky s hradními zaměstnanci mi zprostředkoval kamarád Jaroslav Šafařík, kterého jsem znal jako funkcionáře Československé strany socialistické v Jablonci nad Nisou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
ZLATE-SLITKY .CZ