70. VÝROČÍ VZNIKU STÁTU IZRAEL
Pamětní mince
Palestinská otázka se projednávala na půdě OSN již od roku 1946 a v květnu 1947 byla ustavena Zvláštní komise OSN pro Palestinu – UNSCOP, která vypracovávala návrhy na řešení problematiky Britského mandátního území Palestina. V rámci politiky dekolonizace bylo jasné, že Británie musí dostát svému závazku z dob předválečné Ligy národů a umožnit nezávislý politický vývoj národům žijícím na svém mandátním území.
29. listopadu 1947 přijalo Valné shromáždění OSN závěr y Zvláštní komise pro Palestinu UNSCOP jako rezoluci č. 181 o rozdělení Britské mandátní Palestiny na dva nezávislé státy, na arabský a židovský. Jeruzalém a jeho okolí, včetně Betléma, mělo být pod mezinárodním dohledem – tzv. corpus separatum. Hlasování proběhlo takto: 33 států hlasovalo pro, 13 proti, 10 se zdrželo hlasování a 1 stát se nezúčastnil hlasování. Rozhodnutí VS OSN bylo přijato také drtivou většinou Židů, včetně židovské reprezentace – Židovské agentur y, jejímž předsedou byl tehdy David Ben Gurion.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
Medaile Šporkova Řádu sv. Huberta z roku 1723 Zajímavé ražby z Nume.cz
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679).
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679), který se průběhu válek v 17. století vypracoval ze zchudlého šlechtice na předního generála mocnářství, a kterému císař za vítězství nad Turky udělil titul hraběte a následně v roce 1664 získal dědičný titul říšských hrabat.
František Antonín Špork zahájil studia u jezuitů v Kutné Hoře, později pokračoval na právech a filozofii v Praze. Po jejich ukončení procestoval v letech 1680-1681 Francii, Nizozemí a Anglii. Zejména na něj zapůsobil pobyt ve Versailles, kde jej okouzlil nádherný zámecký areál s bohatou uměleckou výzdobou, stejně jako společenské akce a hony. V císařských službách získal vysoké hodnosti císařského komorníka, královského místodržitele a skutečného tajného rady. Je však nesporné, že pro evropskou rodovou šlechtu dlouho zůstával jen synem pobělohorského zbohatlíka.
Je zřejmé, že jeho projevy vnější okázalosti a ambiciózní reprezentace zakrývaly osobní komplexy a nenaplněné tužby. Po zkušenostech s politickou kariérou se zaměřil na duchovní život, kulturu a umění. Patřil mezi nábožensky velmi svobodomyslné a tolerantní osobnosti své doby. Jeho palác na Novém Městě pražském, zámek v Lysé nad Labem a od roku 1705 budovaný barokně bohatě zdobený komplex lázní, zámku, špitálu, knihovny a divadla v Kuksu se staly středisky společenského a kulturního ruchu mimořádného rozsahu. Na jeho uměleckých zakázkách pracovalo mnoho významných představitelů evropského barokního umění. Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
