Poslední panovník domácího rodu Portrétování Jiřího z Poděbrad
S výkladem osobnosti Jiřího z Poděbrad (1420–1471) už dnes nemáme větší potíže. Jeho
portrét vytvořený historiky je vcelku stabilní a nevedou se o něm nějaké zásadní spory.
Laičtí zájemci o národní dějiny si možná víc než odborná hodnocení, pamatují ze školních
chodeb reprodukci Alšova obrazu setkání Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad. V širokém
povědomí také uvázlo Jiráskovo slovní spojení „Husitský král“, což byl titul spisovatelova
posledního nedokončeného románu.
Obě zmíněné umělecké reflexe sice těží ze stejných zdrojů jako vědecká poznání historiků, ale používají jiné postupy a tak dospívají k poněkud odlišným výsledkům. Malířsky vytříbený Alšův obraz výtvarnými prostředky glorifikuje našeho krále v kontrastu s temnou figurou proradného Matyáše. Historické realitě je ale bližší názor, že v oné scéně, vedoucí k propuštění uherského krále i s jeho obklíčeným vojskem, se Jiří z Poděbrad dopustil jedné ze svých nemnoha velkých taktických chyb. Podobně název Jiráskova románu vyvolává jednoznačný a proto také mylný dojem. Jiří z Poděbrad opravdu nebyl husitský král, pokud bychom ho chtěli chápat jako následovníka velkých postav husitského hnutí, jako byl třeba Jan Žižka. Jiří byl od počátku pevně spojen s českou aristokracií, ze které pocházel, nikoli s nějakým lidovým revolučním hnutím.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
70. VÝROČÍ VZNIKU STÁTU IZRAEL
Pamětní mince
Palestinská otázka se projednávala na půdě OSN již od roku 1946 a v květnu 1947 byla ustavena Zvláštní komise OSN pro Palestinu – UNSCOP, která vypracovávala návrhy na řešení problematiky Britského mandátního území Palestina. V rámci politiky dekolonizace bylo jasné, že Británie musí dostát svému závazku z dob předválečné Ligy národů a umožnit nezávislý politický vývoj národům žijícím na svém mandátním území.
29. listopadu 1947 přijalo Valné shromáždění OSN závěr y Zvláštní komise pro Palestinu UNSCOP jako rezoluci č. 181 o rozdělení Britské mandátní Palestiny na dva nezávislé státy, na arabský a židovský. Jeruzalém a jeho okolí, včetně Betléma, mělo být pod mezinárodním dohledem – tzv. corpus separatum. Hlasování proběhlo takto: 33 států hlasovalo pro, 13 proti, 10 se zdrželo hlasování a 1 stát se nezúčastnil hlasování. Rozhodnutí VS OSN bylo přijato také drtivou většinou Židů, včetně židovské reprezentace – Židovské agentur y, jejímž předsedou byl tehdy David Ben Gurion.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
