Investiční zlato
Havířov

Havířov (polsky Hawierzów) je statutární město v Těšínském Slezsku, v Moravskoslezském kraji.

Žije zde přibližně 71 tisíc obyvatel.

Historické prameny o území dnešního Havířova se zmiňují už v roce 1305 o Šenovu (Šonov, SchĂśnhof, Szonów) a Horní a Dolní Suché, první spolehlivý doklad o existenci Bludovic pochází z roku 1335. V roce 1438 se poprvé připomíná Šumbark, který však byl zřejmě založen také ve 14. století. V polovině 16. století se o Šumbarku píše jako o městě, není však doloženo, že by Šumbark skutečně mohl užívat městských práv.

Poválečná obnova těžby uhlí v revíru závisela v prvé řadě na získání a stabilizaci značného počtu pracovníků a rozhodujícím faktorem pro získání nových pracovníků byla možnost získat byt. Proto byla zahájena v roce 1947 výstavba sídlišť. Charakter "socialistického města" a rychlost jeho výstavby determinovaly i jeho zcela výjimečné postavení mezi městy České republiky. V Havířově je méně průmyslových závodů a podniků i v méně pestré škále odvětví. Charakter města dosud odpovídá účelu, pro který byl založen, neboť stále značná část ekonomicky aktivních obyvatel vyjíždí za prací.

Město Havířov bylo vystavěno jako satelitní město Ostravy v 2. polovině 20. století, proto zde nenajdeme žádné historické památky, jak jsme zvyklí u jiných měst v České republice. Jádro města bylo v roce 1992 vyhlášeno chráněnou památkovou zónou a nazváno podle stylu Sorela. Oblast Sorely je velice cenná svým nadčasovým urbanistickým řešením.

Nejznámější budovou města je havířovské nádraží, jedna z nejkvalitnějších dochovaných ukázek bruselského stylu 60. let. Historie havířovského zámku sahá zřejmě až do 15. století, kdy na jeho místě stála tvrz. Dochované písemné materiály o tvrzi jsou datovány rokem 1588. Kostely a zvonice: evangelický kostel, kostel sv. Markéty, kostel sv. Anny, kostel sv. Jana Křtitele, dřevěná zvonice v Dolní Datyni, zvonice v Životicích. Kotulova dřevěnka patří k nejstarším roubeným lidovým stavbám na Těšínsku. Roubená chalupa obdélného půdorysu na omítané cihlové podezdívce se sedlovou střechou krytou došky byla postavena v roce 1781 a je posledním dokladem původní zástavby na území dnešního Havířova. Kulturní dům Petra Bezruče je součástí chráněnné zóny Sorela. Kino Radost je nejtypičtější objekt ochranné zóny Sorela.

V současné době je Havířov rozdělen na 8 částí města : Havířov, Životice, Bludovice, Podlesí, Šumbark, Dolní Suchá, Prostřední Suchá a Dolní Datyně. Rozprostírá se na ploše 3208 ha v nadmořské výšce 260 m.

V rámci Ostravské sídelní aglomerace si Havířov udržuje pověst města s nejkvalitnějším bydlením a ve srovnání s jinými městy regionu s čistým prostředím a velmi dobrým rekreačním zázemím.
Město Havířov